Albert Fish: Muž za maskou normality

Muž,‍‍‍ který se jmenoval Hamilton Howard Fish

Devatenáctého května 1870 se ve Washingtonu, D.C. narodil chlapec jménem Hamilton Howard Fish. Do dějin kriminalistiky se ale zapsal pod jiným jménem, jako Albert Fish. Snadné dětství rozhodně neměl. Otec zemřel, když byl ještě malý, a matka se dostala do finanční tísně. V roce 1879 tak skončil v zařízení St. John's Orphan Asylum ve Washingtonu.

K tomuto období se Fish později vracel velmi často. Opakovaně ho označoval za jednu z nejhorších částí svého života. V ústavu prý zažíval fyzické tresty a ponižování a právě tam měl podle svých pozdějších výpovědí kořeny jeho vlastní násilné a sexuální představy. Je ale potřeba oddělit to, co Fish o svém dětství tvrdil, od toho, co lze nezávisle doložit. Jeho vzpomínky se zaznamenávaly až o mnoho desetiletí později, takže řada podrobností se už nedá ověřit.

Když se vrátil k matce, začal postupně pracovat a střídal různá zaměstnání. V dospělosti se živil hlavně jako malíř pokojů a příležitostný dělník. Práce ho přiváděla do mnoha měst a umožňovala mu žít bez pevného zázemí. V roce 1898 se oženil s Annou Mary Hoffman. Spolu měli šest dětí. Navenek tak působil jako obyčejný muž, který chodí do práce, živí rodinu a stará se o každodenní život.

Manželství se ale postupně rozpadlo. V roce 1917 Anna odešla a Fish začal žít čím dál víc kočovně. Děti pak zůstaly převážně v péči příbuzných. Zatímco se rozpadal jeho rodinný život, jeho chování se stále výrazněji vzdalovalo tomu, co by okolí vnímalo jako ‍‍‍běžné.

Dvojí život a první varovné signály

Albert Fish nebyl typem pachatele, který by se dlouhodobě pohyboval v jednom městě a žil na očích sousedů. Často měnil bydliště, přijímal krátkodobé práce a používal různá jména. Jeho povolání malíře mu umožňovalo cestovat za zakázkami a navazovat kontakt s lidmi, kteří ho předtím neznali. Díky tomu mohl vystupovat jako člověk hledající práci, ubytování nebo nové příležitosti.

V některých případech se vydával za muže, který hledá pomocníky na farmu. Právě tento způsob vystupování později sehrál zásadní roli při zmizení Grace Buddové. Fish měl také dlouhou historii psychických problémů a neobvyklého sebepoškozujícího chování. Pozdější psychiatrická vyšetření zaznamenala jeho náboženské posedlosti, sexuální sadismus a nutkavé představy spojené s bolestí.

V roce 1930 byl vyšetřován a krátce hospitalizován v Bellevue Hospital v New Yorku. Jeho stav však tehdy nevedl k dlouhodobému omezení svobody. Zpětně se tato epizoda stala jedním z nejdiskutovanějších momentů jeho životopisu. Vyvolává otázku, zda bylo možné rozpoznat nebezpečí dříve, než se jeho zločiny dostaly do centra pozornosti policie. Nelze ale tvrdit, že by tehdejší lékaři měli k dispozici všechny informace, které vyšly najevo až po jeho zatčení.

Francis‍‍‍ McDonnell: První známá oběť

Osmiletý Francis McDonnell zmizel na Staten Islandu v červenci 1924.

Naposledy ho viděli v blízkosti domu, kde bydlel. Podle svědků se v té době v okolí pohyboval starší šedovlasý muž, který se o děti přehnaně zajímal. Francisova matka později popsala podezřelého jako člověka s nápadně šedým vzhledem. Pátrání nakonec dopadlo tragicky. Chlapcovo tělo bylo nalezeno v zalesněné oblasti a vyšetřování potvrdilo, že se stal obětí násilného činu.

Policie se snažila vypátrat muže, kterého svědci vídali v okolí. Přestože měla jeho popis a vyslechla řadu lidí, pachatele se jí ztotožnit nepodařilo. Případ tak zůstal nevyřešený. O pár let později se k vraždě chlapce přihlásil Albert Fish. Jeho výpověď obsahovala detaily, které odpovídaly okolnostem případu.

Fish ale za zabití Francise McDonnella nikdy před soudem nestanul. Vyšetřovatelé jeho doznání brali vážně, právně se však rozhodli zaměřit na případ, v němž měli nejsilnější ‍‍‍důkazy.

Billy‍‍‍ Gaffney: Zmizení z brooklynského domu

Další z případů se odehrál v Brooklynu v únoru 1927.

Čtyřletý Billy Gaffney si hrál na chodbě obytného domu s dalšími dětmi a najednou zmizel. Zmizení spustilo rozsáhlé pátrání a brzy o něm psaly noviny. Jedno z dětí vypovědělo, že Billy odešel s mužem, který ho oslovil. Šlo o dospělého, jenž malému chlapci nabídl, aby s ním šel.

Policie prověřila řadu stop, ale Billyho nikdy nenašla. Případ měl velký ohlas a tisk přinášel dramatické titulky. Přezdívka "Brooklyn Vampire" se později spojila s vyšetřováním a s mužem, který se k činu přiznal. Tím mužem byl Albert Fish.

Po zatčení v roce 1934 vyšetřovatelé znovu otevřeli starší případy pohřešovaných dětí. Fish přiznal i vraždu Billyho a poskytl informace, které odpovídaly některým okolnostem zmizení. Ani v tomto případě ale samostatně odsouzen nebyl. Jeho výpovědi se staly důležitou součástí vyšetřování, jenže policie musela rozlišovat mezi tím, co se dalo ověřit, a tím, co Fish pouze ‍‍‍tvrdil.

Grace‍‍‍ Budd: Případ, který změnil všechno

Ze všech případů Alberta Fishe je zmizení desetileté Grace Buddové tím nejznámějším i nejlépe zdokumentovaným.

Grace žila v newyorské čtvrti Chelsea společně se svými rodiči a sourozenci. Její otec Edward se živil jako domovník, takže rodina penězi zrovna neoplývala. V květnu roku 1928 vložil Gracein starší bratr Edward do novin inzerát. Sháněl práci na farmě. Ozval se mu muž, který se podepsal jako Frank Howard. V dopise mu nabízel místo na farmě na Long Islandu. Sliboval patnáct dolarů týdně a k tomu ubytování i stravu.

Jenže Frank Howard žádný farmář nebyl. Ve skutečnosti to byl Albert Fish. Třetího června 1928 se objevil u Buddových doma. Choval se zdvořile, působil klidně a budil důvěru. Přinesl dokonce malý balíček s jídlem. Nabídl, že by Grace mohla jet s bratrem na narozeninovou oslavu jeho příbuzné. Matce na tom nepřipadalo nic divného, neměla jediný důvod pochybovat.

Grace tedy odešla s mužem, kterého rodina znala jako Franka Howarda. Zpátky už se nikdy ‍‍‍nevrátila.

Šest‍‍‍ let bez odpovědi

Když Grace zmizela, rozjelo se velké pátrání. Buddovi se snažili přijít na to, kam dívka odešla a kdo byl muž, který ji odvedl. Policie mezitím procházela svědectví, prověřovala možné falešné identity a sledovala stopy po celém okolí New Yorku.

Případ měl na starosti detektiv William F. King z oddělení pohřešovaných osob. Na rodinu to byl obrovský tlak. V některých fázích vyšetřování se pozornost policie obrátila dokonce i na samotné příbuzné. Vyslýchali lidi, kteří odpovídali popisu Franka Howarda, jenže žádný z nich nebyl skutečným pachatelem. Případ pomalu vychládal.

Léta plynula a Grace se nevracela. Žádné tělo, žádné spolehlivé zprávy o jejím osudu, žádný jasný podezřelý. King ale případ neuzavřel. K obratu došlo až v listopadu ‍‍‍1934.

Dopis,‍‍‍ který vraha prozradil

Delia Buddová si 11. listopadu 1934 přečetla dopis od neznámého odesílatele. Autor psaní tvrdil, že ví, co se s její dcerou stalo. Znal podrobnosti o dni, kdy Grace zmizela, o návštěvě u rodiny i o cestě, kterou s dívkou podnikl. Nejdůležitější ale bylo, že některé z uvedených informací nikdy nevyšly na veřejnost.

Součástí dopisu byl také popis místa, kde měly být ostatky Grace nalezeny. Policie vše prověřila a zjistila, že údaje odpovídají skutečnosti. Právě tahle listina se pak stala klíčovým důkazem.

Detektivové se začali zajímat o původ obálky. Byla na ní značka organizace New York Private Chauffeurs' Benevolent Association. Vyšetřovatelé pomalu přišli na to, odkud se obálky vzaly a kdo se k nim mohl dostat. Stopa je dovedla k jednomu z newyorských činžovních domů. V seznamu nájemníků tam svítilo jméno Albert Fish. Muž, který se před šesti lety vydával za Franka Howarda, tak konečně získal svou pravou ‍‍‍identitu.

Zatčení‍‍‍ Alberta Fishe

13. prosince 1934 čekali detektivové na Fishe v domě na East 52nd Street na Manhattanu. Když se konečně objevil, policisté mu předložili dopis. Fish potvrdil, že je to jeho rukopis. Při výslechu pak začal hovořit o Grace Buddové a jejím zmizení. Postupně přiznal, že právě on za její smrt odpovídá. V jeho výpovědi se objevily informace, které seděly na údaje z dopisu i na výsledky vyšetřování. Tím policie získala přímé spojení mezi neznámým Frankem Howardem a Albertem Fishem.

Po zatčení se vyšetřovatelé začali zajímat také o jeho minulost. Při výsleších Fish mluvil o dalších útocích a vraždách. Některá tvrzení šla porovnat se staršími nevyřešenými případy, jiná zůstala nepotvrzená. Vyšetřovatelé proto zůstávali obezřetní. Ne každé přiznání totiž znamenalo, že se daný čin skutečně stal tak, jak ho Fish ‍‍‍popsal.

Kolik‍‍‍ měl doopravdy obětí?

Jméno Albert Fish se v souvislosti s vraždami a jinými násilnými činy objevuje velmi často. Potíž je v tom, že toho sám napovídal opravdu hodně. Část jeho výpovědí se navíc nedala nijak nezávisle ověřit.

Nejčastěji se v této souvislosti zmiňují tři případy:

• Francis McDonnell (1924), osmiletý chlapec ze Staten Islandu.
• Billy Gaffney (1927), čtyřletý chlapec, který zmizel v Brooklynu.
• Grace Budd (1928), desetiletá dívka, jejíž případ nakonec vedl k Fishovu dopadení.

Z pohledu práva ho soud uznal vinným pouze z vraždy Grace Buddové. U zbývajících dvou případů existovala jeho přiznání a poznatky, které vyšetřovatelé brali jako podstatné. K samostatnému odsouzení ale nikdy nedošlo.

Kromě těchto tří věcí Fish mluvil i o dalších útocích a zabitých lidech. Přesný počet se ale spolehlivě zjistit nepodařilo. Proto každé jeho vlastní tvrzení rozhodně nelze brát jako prokázanou ‍‍‍oběť.

Psychiatrická‍‍‍ vyšetření: byl vůbec příčetný?

Fishova duševní způsobilost se stala jedním z klíčových témat celého soudního procesu. Chování, kterého se Fish dopouštěl, jeho náboženské představy, sexuální posedlosti i sebepoškozování vedly k řadě otázek. Dokázal vůbec rozpoznat povahu vlastních činů? Pro obhajobu pracoval psychiatr Frederic Wertham, který Fishe vyšetřoval velmi podrobně. Jeho případové poznámky se později staly jedním z nejvýznamnějších pramenů pro studium tohoto případu.

Wertham ve svých zprávách popisoval závažné psychické abnormality a sexuální sadismus. Další znalci pak předkládali vlastní posudky, přičemž se jejich závěry v některých bodech rozcházely. Snažila se tím prokázat, že Fish trpěl natolik závažnou duševní poruchou, že za své jednání nemohl nést plnou odpovědnost.

Prokuratura naopak upozorňovala na jeho schopnost plánovat, používat falešná jména, získávat si důvěru rodiny a zakrývat skutečnou identitu.

Fish si podle obžaloby dobře uvědomoval, co dělá, a dokázal poznat, že jeho počínání je protiprávní. Soudní spor se tak netočil jen kolem toho, zda Grace zavraždil. Otevíral i širší otázku, kde přesně vede hranice mezi závažnou duševní poruchou a právní ‍‍‍odpovědností.

Soudní‍‍‍ proces v roce 1935

Albert Fish stanul před soudem 11. března 1935. Jednání se konalo ve White Plains ve státě New York. Pozornost médií byla obrovská. Novináři sledovali každý detail a Fish se rychle stal jednou z nejdiskutovanějších osobností tehdejší kriminální historie.

Obžaloba se mohla opřít o několik zásadních důkazů:

• Přiznání, ve kterém se Fish k vraždě Grace Buddové doznal.
• Dopis, který zaslal její matce.
• Výpovědi členů rodiny Buddových.
• Skutečnost, že Fish vystupoval pod falešným jménem Frank Howard.
• Další okolnosti pojící jeho osobu se zmizením dívky.

Obhajoba se zaměřila především na jeho duševní stav. Před soudem tak vypovídali psychiatři a další odborníci. Hodnotili jeho osobnost, chování a schopnost rozeznat správnost či nesprávnost vlastních činů. Prokuratura ale oponovala. Fish podle ní dokázal své činy plánovat a přizpůsobovat se okolnostem.

Porota nakonec rozhodla překvapivě rychle. Po zhruba třech hodinách jednání uznala Alberta Fische vinným z vraždy prvního stupně. Trest zněl jasně: ‍‍‍smrt.

Poslední‍‍‍ měsíce v Sing Singu

Po vynesení rozsudku putoval Fish do věznice Sing Sing. Tam pak čekal na okamžik, kdy měl být trest vykonán. Jeho obhájci se ještě snažili dosáhnout změny trestu, jenže všechny jejich pokusy vyšly naprázdno.

Až do ledna 1936 tak Fish zůstával za mřížemi. 16. ledna 1936 usedl ve svých pětašedesáti letech na elektrické křeslo a byl popraven.

Tímto okamžikem skončilo vyšetřování jednoho z nejslavnějších případů americké kriminální historie. Dodnes se ale nepodařilo spolehlivě zjistit, kolik obětí Fish skutečně měl, ani došetřit všechny případy, o kterých během výslechů mluvil.

Co po něm zůstalo?

Po Albertu Fishovi zůstala rozsáhlá sbírka dokumentů, výpovědí a psychiatrických posudků. Právě díky tomuto materiálu se jeho případ stal předmětem trvalého zájmu kriminalistů, historiků i psychiatrů.

K jeho příběhu je ovšem třeba přistupovat obezřetně. Fish za svůj život lhal, vystupoval pod cizími jmény a ve výpovědích mísil skutečné události s tvrzeními, která nebylo možné ověřit.

Jeho vlastní dopisy a doznání proto nelze brát jako věrný záznam toho, co se doopravdy stalo. Klíčový je především případ Grace Buddové. Právě u něj existoval ucelený řetězec důkazů, který vedl k dopadení, obvinění i odsouzení pachatele.

Celý případ zároveň ukazuje, jak snadno může rodina naletět člověku, který se vydává za někoho jiného. Fish se uměl tvářit jako zaměstnavatel, získal si důvěru rodičů a zneužil jejich touhy zajistit dítěti lepší ‍‍‍budoucnost.

Muž,‍‍‍ kterého prozradil vlastní dopis

Na dopadení Alberta Fishe neměl zásluhu náhodný svědek. Nepomohly ani moderní kriminalistické metody. Rozhodující stopu zanechal sám. Vlastnoručně poslal dopis rodině své oběti.

Šest let poté, co Grace zmizela, se znovu ozval její rodině. Chtěl jim připomenout, co se stalo. Vlastní jméno sice neuvedl, ale po sobě zanechal tolik stop, že ho policie dokázala vypátrat. Dopis, který měl zůstat anonymní, se mu stal osudným. Byla to jeho největší chyba.

Případ Alberta Fishe patří k nejtemnějším příběhům americké kriminalistiky. Nejen kvůli tomu, co udělal. Pořád se vynořují otázky. Kolik dalších případů s ním skutečně souviselo? Jak dlouho mohl ještě pokračovat? A kolik jeho obětí se nikdy nepodařilo identifikovat?

Jedno je jisté. Ten muž se uměl tvářit jako obyčejný člověk, třeba jako hospodář, který shání pracovníka na farmu. Ve skutečnosti se za tou maskou skrýval jeden z nejznámějších vrahů své doby. A jeho pravou identitu odhalil dopis, který po šesti letech poslal matce zavražděné ‍‍‍dívky.

Zdroje a další čtení

• A&E – Case File: Albert Fish – životopis, vyšetřování a soudní proces.

• Albert Fish – dopis Delii Buddové – význam dopisu a jeho ověřené části.

• Albert Fish – písemné přiznání z roku 1935 – informace o soudním dokumentu.

• Grace Budd – případová dokumentace – časová osa zmizení.

• Archiv pramenů a bibliografie – přehled soudních a psychiatrických dokumentů.